Vlákna paměti. Minulost a současnost vambereckého krajkářství

Výstava, která je spolu s kritickým katalogem významným výstupem projektu, přinese výsledky práce všech řešitelských týmů.
Cílem výstavy je veřejnosti přiblížit v relativní komplexnosti, prostřednictvím níže uvedených výstavních celků, zejména minulost a současnost vambereckého krajkářství, krajkářství v Orlických horách a Podorlicku. Kurátorský tým se o to bude snažit jak prostřednictvím klasických prostředků, tj. panelů s texty a reprodukcemi, vitrín a dalšího výstavního mobiliáře s exponáty, tak pomocí nápaditého výtvarného pojetí, prostřednictvím využití moderních technologií, interaktivních prvků, různých forem edukačních aktivit.

Výstavní celek bude věnován tradici krajkářství na Vamberecku, která je zapsána na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Představí technickou stránku řemesla, jehož rozšíření ve sledovaném regionu sahá až do let třicetileté války. Bude patřit historickému exkurzu a etapám vývoje paličkované krajky na Vamberecku, faktorství, obchodu krajkami. Přiblíží krajkářskou současnost, krajkářky, které byly poctěny oceněním Nositel tradice lidových řemesel, jež uděluje ministerstvo kultury České republiky, a Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje, udělovaným Radou Královéhradeckého kraje. Připomenuta bude historie Muzea krajky Vamberk.

Autoři výstavního celku budou čerpat z bohaté sbírky a databází Muzea a galerie Orlických hor, respektive Muzea krajky Vamberk a z vlastních poznatků, získaných terénním výzkumem (distribuce dotazníků mezi krajkářky, rozhovory s některými z nich a fotodokumentace, audio a videodokumentace; archivní výzkum rukodělné a strojní krajky, faktorství, obchod s krajkami).
Další součástí výstavního celku budou informace o zastoupení krajek ve sbírkách paměťových institucí a památkově chráněných objektů ve východních Čechách. Nejzajímavější sbírkové předměty z uvedených zařízení budou na výstavě prezentovány spolu se sbírkovými předměty z Muzea a galerie Orlických hor, respektive z Muzea krajky Vamberk.

• kurátoři: Martina Rejzlová, Pavla Bláhová, Mikuláš Heinrich

Vzorek ručně paličkované „valencienské“ metrové mnohopárové krajky na hráškové půdici, pravděpodobně Čechy, kolem roku 1760, Muzeum krajky Vamberk

Vzorek metrové ručně paličkované krajky ze silnější lněné příze, technika točené pásky, pol. 19. stol., Muzeum krajky Vamberk

Dvě generace vambereckých krajkářek, konec 19. stol., Muzeum krajky Vamberk

Tablo s ukázkami vzorů vambereckých krajek, 2. pol. 19. stol., Muzeum krajky Vamberk

Čtvercová krajková pokrývka ze smetanově bílé příze, paličkovaná krajka – stříhaná technika, 19. stol., Muzeum krajky Vamberk

Vzorek paličkované metrové přízové krajky ze smetanově bílé lněné příze, přelom 19. a 20. stol., Muzeum krajky Vamberk

Poduška s podvinkem a rozpracovanou vláčkovou krajkou, Vamberecko, začátek 21. stol., Muzeum krajky Vamberk

Marie Sedláčková-Serbousková

Významná textilní výtvarnice, etnografka a krajkářka Marie Sedláčková-Serbousková (1895-1964) sehrála významnou úlohu nejenom v udržování tradice vambereckého krajkářství, ale i v jeho rozvoji před druhou světovou válkou a po ní. Představeny budou její návrhy a realizace krajek z Muzea krajky Vamberk, doklady jejího krajkářského etnografického výzkumu i nově realizované krajky, které budou upaličkovány budou na základě jejích návrhů.

• kurátoři: Martina Rejzlová, Pavla Bláhová, Mikuláš Heinrich

 

Marie Sedláčková-Serbousková: návrh paličkované pokrývky, první pol. 20. stol., Muzeum krajky Vamberk

 

Marie Sedláčková-Serbousková: detail lemu ubrusu a ubrousek pro paní L. Dostálovu, 1926, Muzeum krajky Vamberk

 

Marie Sedláčková-Serbousková: vzorek paličkované krajky, 30. léta 20. stol., Muzeum krajky Vamberk

 

Použití šité i paličkované krajky v církevním prostředí má velmi bohatou tradici. Už během středověku byla oltářní plátna a spodní lněné oděvy duchovním zdobeny rozmanitými technikami, které zpočátku čerpaly z ryze praktického hlediska – bylo potřeba vizuálně atraktivně ukončit a zpevnit okraje tkaniny. Ornamentální splétání třásní (drhání, macramé), ale i plošná bílá výšivka v řadě dílčích technik se tak staly přímými předchůdci šité krajky rozšířené od poloviny 16. století z Itálie a Francie i do střední Evropy, i krajky paličkované oblíbené o století později. Kromě estetického účinku však mělo použití krajky i hlubší teologické důvody – vnější krása bohoslužebných předmětů měla totiž podtrhovat vznešenost samé podstaty bohoslužby – slavení eucharistie. Většina církevních krajek užívaných v chrámu při bohoslužbách, ať už na oděvech duchovních nebo těch, jež byly součástí oltářů a dalšího vybavení, vznikala v klášterech či v rukách zbožných žen, kterým nezáleželo na finanční odměně, protože jejich umění i hodiny obětované práce byly osobním darem Bohu. Dokonalost zpracování, včetně řady pozoruhodných detailů plných náboženské symboliky, však běžný účastník ani nemohl vidět, byly totiž součástí mnohem většího celku dovedností z jiných uměleckých oblastí, jež rovněž sloužily liturgii. Kromě tzv. bílé (lněné) krajky měly své místo na bohoslužebných oděvech i krajky ze zlatých a stříbrných dracounů. Posvátný charakter bohoslužby lněné i kovové krajky v poměrně značné míře zachránil i pro současnost – církevní krajky nepodléhaly tak snadno módě, stejně tak byla i péči o ně věnována mimořádná pozornost.

Výstavní celek veřejnosti přiblíží zejména reprezentativní ukázky krajek lněných, bavlněných i dracounových z období od 16. do poloviny 20. stol. Krajky, které budou prezentovány, byly užívány na ornátech i tzv. kostelním prádle a pocházejí zejména z církevních sbírek.

• kurátor: Radek Martinek

 

Pásová paličkovaná krajka typu Point de Milan, původně na kněžské rochetě (len), severní Itálie (Lombardie), konec 17. století – počátek 18. století, sbírka R. Martinka

 

Červená kasule s aplikovaným krajkovým pásem z paličkované krajky (stříbrný dracoun), střední Evropa, kolem 1730 (úprava kasule na konci 19. století), Hradec Králové, církevní sbírka

 

Pásová paličkovaná krajka ke kněžské rochetě (len), východní Čechy (?), konec 19. století, sbírka R. Martinka

 

Krajkářství je neodmyslitelně spojeno s fenoménem strojní krajky, která je dnes již běžnou nabídkou na pultech obchodů. Strojní krajky se na trhu objevily v souvislosti s vynálezy na poli textilního strojírenství na konci 18. století. První krajkářský stroj zhotovil v roce 1768 Angličan Hammond. Jeho stroj dokázal vytvořit pouze síťovinu, do které se krajka vyšila. Za skutečný paličkovací stoj je považován vynález z roku 1809. V roce 1835 se objevil první bobinetový stroj a v roce 1846 rozměrný krajkářský stroj na záclony. Strojní krajka se počala poměrně rychle šířit z Anglie do Evropy a Ameriky. První výrobky byly velmi drahé a neumělé, ale s postupným zdokonalováním strojů bylo dosaženo dokonalosti také u strojní krajky. S tím souvisel přechod odběratelů k levnější krajce strojové, kterou obchodníci dodávali na trh ve stále větších objemech, čímž se výrobky zlevnily, a v dokonalém provedení. Krajky ale stále patřily k nepostradatelné výbavě luxusní garderoby, ačkoli byly postupně nahrazovány ruční výrobky strojními. Díky tomu se zhoršila ekonomická situace ručních krajkářek, které se na konci 19. století a na počátku 20. století již velmi těžko vyrovnávaly s tlakem továrních výrobků. V oblastech, kde byly rodiny závislé na přivýdělku z paličkování (např. na Vamberecku), bylo nutné hledat jiné zdroje obživy nebo cestovat s výrobky do vzdálených oblastí v rámci podomního obchodu. Krajkářství ruční i strojní se ocitlo v krizi nejprve v souvislosti se změnou módy během první světové války a po ní, kdy došlo ke zjednodušení dámského i pánského oděvu a krajka stejně jako výšivka ztrácela na oblibě. Móda si žádala jednoduché a praktické modely, bez zbytečných okras a doplňků. Móda se ke krajce ve větší míře již nevrátila, ale stále ji využívá pro ozvláštnění společenských šatů nebo k výzdobě negližé.

Výstavní celek bude věnován i strojní výrobě krajek firem Antonína Bednáře synové, první vamberská továrna na bavlněné látky, šlichtovna, úpravna, barevna a bělidlo ve Vamberku a
Antonín Koblic, Rychnov nad Kněžnou. Součástí celku budou mimo jiné pracovní nástroje, nářadí a pomůcky, stroje, jejich části, vzorky materiálu, vzorníky, propagační materiály, ukázky výrobků, např. šatů ozdobených strojní krajkou.

• kurátorka: Petra Mertová

 

Ukázka vyšívané krajky na strojovém tylu aplikované na límci rukávců, Morava, nedatováno, Moravské zemské muzeum Brno, inv. č. 13286

Ženské rukávce k hanáckému kroji. Strojová krajka doplněna tamburováním. Polovina 19. stol. Moravské zemské muzeum, inv. č. 13521

 

Šátek do pasu se strojovou krajkou na obvodu a bohatou bílou výšivkou s vyšívanými výplněmi tzv. katry. Ve středovém motivu vázy s květinami monogram LM. Rožnov. Nedatováno. Národní muzeum v přírodě Rožnov p. Radhoštěm, inv. č. 942

 

Propagační leták firmy M. Faber & Co., Letovice, asi 40. léta 20. stol, Technické muzeum Brno, inv. č. 20-30-1378

Krajkářského školství se v českých zemích rozvíjelo od poloviny 18. stol. Roku 1767 byla v Praze zřízena první krajkářská škola. V roce 1806 založil František I. ve Vídni krajkářskou školu s manufakturou. Roku 1817 se škola přestěhovala do Prahy. Od roku 1879 podléhaly všechny krajkářské školy v Rakousku Ústřednímu krajkářskému kurzu ve (K. k. Zentral – Spitzenkurs). Roku 1912 byl kurz přejmenován na K.k. Anstalt für Frauen – Hausindustrie (Ústav pro ženský domácký průmysl).

Důležitou událostí pro rozvoj krajkářského školství v Orlických horách a Podorlicku se stal rok 1899, v němž byla ve Vamberku založena První odborná česká škola krajkářská.

V roce 1919 se stal zastřešovacím orgánem krajkářských škol a kurzů v Československu Státní ústav školský pro domácký průmysl se sídlem v Praze. Spadaly pod něj i škola ve Vamberku a kurzy v Chocni, Nekoři, Pastvinách, Potštejně, Rokytnici v Orlických horách, Rybné nad Zdobnicí/Německé Rybné, Slatině nad Zdobnicí, Žamberku. Po druhé světové válce se krajce již nevyučovalo v Nekoři a ve Slatině nad Zdobnicí, v Chocni se vyučovalo do roku 1947, v Pastvinách, Rybné nad Zdobnicí/Německé Rybné a v Žamberku do roku 1951. Přibyly kurzy v České Rybné a Letohradu.

Státní ústav školský pro domácký průmysl byl roku 1964 přejmenován na Školský ústav umělecké výroby v Praze. V rozmezí let 1964–1999 řídil v Orlických horách a Podorlicku krajkářskou školu ve Vamberku a kurzy v Letohradu, Potštejně a v Rokytnici v Orlických horách. Další etapa v historii krajkářského školství v oblasti je spojena s obdobím po roce 1999, ve kterém byl Školský ústav umělecké výroby zrušen a vamberecká krajkářská škola a kurzy v Letohradu, Potštejně a v Rokytnici v Orlických horách hledaly nového zřizovatele.

Výstavní celek seznámí návštěvníky s historií krajkářského školství v českých zemích, zejména s minulostí a přítomností Krajkářské školy ve Vamberku a krajkářských kurzů v oblasti. Podaří-li se doložit výuku paličkované krajky i v ZUŠ nebo v kroužcích při ZŠ či jiných společenských institucích v oblasti, bude to také přiblíženo.

Součástí celku budou reprodukce archivních materiálů a fotografií, tiskoviny. Vystaveny budou návrhy krajek, podvinky, krajky a jejich vzorníky. Zastoupeny budou i pracovní nástroje, učební pomůcky, vybavení.

• kurátor: Vlastimil Havlík

 

Staší žákyně První české odborné školy krajkářské ve Vamberku pracující s „vambereckými paličkami“, 2. pol. 19. stol., Muzeum krajky Vamberk

 

Pozvánka ke schůzi kuratoria První české odborné školy krajkářské ve Vamberku, 14. října 1910, Krajkářská škola Vamberk

 

Frekventantky Krajkářské školy ve Vamberku, 1947-1948, Muzeum krajky Vamberk

Výstavní celek bude zaměřen na historický vývoj krajky a krajkářské výroby, včetně šíření krajkářské dovednosti, především ve střední Evropě. Budou představeny základní techniky výroby krajek a stručně jejich historický vývoj. Dále budou sledovány obchod s krajkami v raném novověku, užití krajek na oděvu a další aspekty spojené s krajkářstvím raného novověku, tj. v období, kdy vznikla tradice krajkářství na Vamberecku.

Součástí celku budou fotografie dochovaných krajek, reprodukce dobových vyobrazení, nákresy podvinků a vzorů, technologických postupů. Vystaveny budou také vzorky historických podvinků, repliky ukázek krajek zpracovaných historickými technikami, model oděvu zdobeného krajkou.

• kurátorky: Veronika Pilná, Alena Nachtmannová

 

Anonym: portrét muže, olejomalba, 1507, ze sbírky Národního památkového ústavu, ÚPS v Č. Budějovicích, SH Rožmberk

 

Anonym: portrét ženy, olejomalba, 1594; ze sbírky Národního památkového ústavu, ÚPS v Č. Budějovicích, SH Rožmberk

Výstavní celek Umění krajky bude zaměřen na prezentaci výsledků tvorby 5–10 textilních umělkyň a umělců, jejichž tvorba byla a je svázaná s vambereckou krajkou.

Práce vybrané pro celek budou prezentovat tvorbu umělecké krajky od druhé poloviny 20. století po současnost. Uvedená generační konfrontace by měla nejenom odrážet osobitý přístup jednotlivých umělců k fenoménu krajky, ale představit i vývojové tendence v tvorbě umělecké krajky.

• kurátorky: Mária Hromadová a Zuzana Hromadová

 

Marie Vaňková: Květinu najdeš na každé cestě, paličkovaná krajka (len), 2006

 

Mária Danielová, Vzdušné sáně II, paličkovaná krajka (len), 1991–1992

 

Emílie Frydecká: Hodinky (Slunovrat), paličkovaná krajka (len), 1997

Jeden z hlavních úkolů odborných pracovníků VŠCHT v projektu je dodržení
zásad preventivní konzervace při vystavování a ukládání krajek. To platí i pro závěrečnou výstavu, kde bude jejich hlavní přínos spočívat v dodržení uvedených zásad. Zásadní je proto jejich spolupráce již od začátku tvorby výstavy, musí si prohlédnout výstavní prostory, zjistit klimatické podmínky a doporučit způsoby osvětlení apod.

Výstavní celek budou tvořit úvodní informace o textilních materiálech, ze kterých se krajky obvykle vyráběly a vyrábějí. Informace na panelech budou doplněny o exponáty – příklady textilních surovin, vláken/přízí apod. Navazovat bude celek věnovaný materiálovému průzkumu krajek, zejména identifikaci různých druhů vláken a používaných tužidel. Informace se budou vyskytovat zejména na panelech. Dále budou představeny problémy a poškození, se kterými se lze setkat při restaurování krajek, s čímž souvisejí výzkumné aktivity pracovníků VŠCHT v rámci řešení projektu. Panely popisující výsledky výzkumu budou doplněny modelovými vzorky krajek zrestaurovaných různými technikami a natužených různými tužidly.

Hlavní náplní výstavního celku bude několik vitrín se zrestaurovanými předměty z krajky z Muzea krajky Vamberk. Proces restaurování bude u každého předmětu představen hlavně formou fotodokumentace. Výstavní celek pak bude uzavřen panelem obsahujícím zásady preventivní péče o krajkové předměty.

• kurátorka: Markéta Škrdlantová

Ukázka restaurování dětského čepečku z Muzea krajky Vamberk

Dětský krajkový čepeček z dílny paní Eckhertové byl restaurován Ľudmilou Uhrinovou v rámci bakalářské práce programu oboru Konzervování-restaurování uměleckořemeslných děl z textilních materiálů na VŠCHT Praha.
Vrchní část čepečku tvoří dvě bílé paličkované vláčkové krajky. Po stranách je čepeček zdobený saténovými květy, ze kterých vycházelo vázání v podobě dvou stuh. Tyto hedvábné stuhy, stejně jako hedvábná podšívka byly ve velmi špatném stavu – znečištěné, vybledlé, křehké a značná část materiálu zcela chyběla.

 

Autorkou snímků věnovaných edukačním aktivitám spjatým s krajkami v Textilmuseu St. Gallen je dr. Lucie Tikalová.

Na první pohled může textilní tvorba a fotografie působit jako dvě zcela odlišná výtvarná média. Při bližším zamyšlení však zjistíme, že se v obou oborech spojují řemeslné zkušenosti s novými postupy, které umožňují současné technologie a intermediální umělecká praxe. Obě média jsou navíc jedinečná tím, jak specifickými způsoby zaznamenávají čas a jeho plynutí, a jak reflektují hranice lidské zkušenosti a paměti.
Studentky a studenti KVKTT, oboru Grafická a intermediální tvorba, se v rámci ateliérové praxe (konkrétně v rámci Intermediální tvorby) zamýšlejí nad vztahem lidské paměti a současných uměleckých prostředků. Moderní technologie totiž do značné míry určují jazyk, kterým se jako vizuální tvůrci vyjadřujeme. Lidská paměť je unikátním, dynamickým a proměnlivým prostorem — „mrakem“ zkušeností, emocí, znalostí a reakcí na svět. Jak lze tuto těžko uchopitelnou oblast zaznamenat, uchovat a sdílet? Do jaké míry nám v tom nová média pomáhají, a kdy mohou být naopak nebezpečím?
Výstupem těchto úvah a praktických experimentů jsou digitální tisky ve formátu A2. Na projektu aktuálně pracuje 13 studentů a každý vytváří sérii čtyř digitálních tisků. Pro výslednou výstavu budou vybrána nejzdařilejší díla. Ukončení projektu je plánováno na závěr zimního semestru 2025.
Ve vazbě k projektu Vlákna paměti. Minulost a současnost vambereckého krajkářství lze ke vztahu paměti a krajky konstatovat, že paměť lze chápat jako tkaninu složenou z vrstev — osobních i kolektivních, tělesných i digitálních. Stejně jako se nitě v textilu proplétají a vytvářejí strukturu, i vzpomínky se navzájem doplňují, posilují nebo vymazávají. V době, kdy se velká část naší paměti přesouvá na digitální úložiště a cloudové archivy, vyvstává otázka, co se stane s člověkem, pokud část jeho paměti převzme stroj.
Může digitální paměť nahradit paměť lidskou, nebo ji pouze doplňuje? A co zůstává nezdigitalizovatelné — dotyk, tělesná zkušenost, intimita, vůně, hlas?
Výstava tak není jen prezentací vizuálních výsledků, ale také prostorem k úvahám o budoucnosti lidského vnímání a identity v éře technologií.
V další fázi práce, v průběhu letního semestru 2026 budou studenti a studentky pracovat s dokumentárním fotografickým záznamem krajek, které vznikly původně v rámci projektu Vlákna paměti, a dále s vlastními fotogramy vytvořenými snímáním jejich struktur. Cílem bude posunout tyto vizuální materiály na úroveň autorské výtvarné kompozice, která bude navazovat na předchozí úvahy o paměti a zdůrazní téma proměny materiálu v čase.
Výsledné formáty a instalace budou přizpůsobeny konkrétnímu výstavnímu prostoru.

• kurátorka: Tereza Severová

Cílem edukačních aktivit k výstavě Vlákna paměti je zprostředkovat široké veřejnosti v rámci odborného výzkumu získané znalosti o historickém vývoji krajkářství, krajkářských postupech, vzorech a textilních materiálech atraktivní a interaktivní formou. Edukace bude připravena v několika základních variantách – samoobslužná cílená pro dospělého návštěvníka a rodiny s dětmi (edukační pomůcky v expozici, pracovní listy, výuková videa…), edukační programy pro školní skupiny (základní a střední školy) a workshopy (praktické dílny). Ve spolupráci s kurátory výstavy budou připraveny komentované prohlídky a doprovodné tematické přednášky.

• kurátorky: Klára Zářecká a Lucie Tikalová