Anna Halíková
(položka interaktivní mapy s vícero reprodukcemi)
Anna Halíková (1957) se textilním technikám věnuje od dětství. Zájem o ně ji přivedl ke studiu na Školském ústavu umělecké výroby v Praze (ŠÚUV). Nejdříve absolvovala Dvouletý kurz a následně čtyřleté studium na Střední odborné uměleckořemeslné škole při ŠÚUV. Po ukončení studia nastoupila do Ústředí lidové umělecké výroby v Praze, později pracovala v pražském Ústavu bytové a oděvní kultury. Koncem osmdesátých let nastoupila do Odborně metodického úseku ŠÚUV a po jeho transformaci na Vyšší odbornou školu textilních řemesel a Střední odbornou školu textilních řemesel (1999) působila několik let v Pedagogickém muzeu J. A. Komenského. Posléze opět nastoupila, jako dokumentátorka, na Vyšší odbornou školu textilních řemesel a Střední odbornou školu textilních řemesel. Během studia se měla možnost seznámit s tvorbou Rudolfa Richtera a Vlasty Šolcové, která ji mimo jiné přivedla i k restaurování textilu a zájmu o historické textilie a krajky. V rámci působení v Odborné metodickém úseku ŠÚUV objevila zapomenuté návrhy Emilie Paličkové a dále realizovala krajky podle návrhů Boženy Rothmayerové, Vlasty Pivrncové, Aliny Jaškové, Miroslavy Bradové a Marianny Horváthové. Hodně se naučila při realizaci krajek Milči Eremiášové, při realizaci jejích návrhů muzikantů, madon, architektury a domovních znamení. Krajkářská tvorba A. Halíkové je zajímavá tím, že postupně přecházela od moderní paličkované krajky k historické a často se věnuje i rekonstrukci starých zapomenutých vzorů. Studovala italskou, španělskou, francouzskou, slovenskou a švédskou historickou krajku a několik let spolupracovala při výzkumu kovových krajek ze sbírek Židovského muzea v Praze. S vlastní tvorbou začala v roce 1985. Jejími prvními pracemi byly jednoduché obrázky ze základních krajkářských vazeb pro studenty – začátečníky, aby jimi oživila zaběhnutou výuku zaměřenou na paličkování vzorníčků. Postupně se její tvorba orientovala na šperky a oděvní doplňky, které byly úspěšně prezentovány na výstavách a módních přehlídkách doma i v zahraničí. Od počátku devadesátých let se věnuje výuce paličkované krajky, a to i v za hraničí, a spolupracuje s městem Vamberk na pořádání Mezinárodních krajkářských slavností. Podílela se na přípravě 11. světového krajkářského kongresu OIDFA v Praze v roce 2004. V letech 1997-1999 spolupracovala s Muzeem krajky ve Vamberku a Okresním muzeem v Klatovech na projektu BLEN (Bobbin Lace European Network – Evropská síť paličkované krajky). Od konce devadesátých let vydává společně s Alinou Jaškovou časopis Krajka. Je spoluautorkou publikace Krajky, výšivky, stuhy, prýmky (2004). Podílela se na realizaci mnoha výstav české moderní i historické krajky doma i v cizině. V roce 2011 měla výstavu s názvem Moje malá Inventura v Muzeu krajky Vamberk. Její práce jsou v něm zastoupeny.
